Někdy se společné cesty rozejdou. A návrat zpět není vždy snadný. Přesto stojí za to se o to aspoň pokusit.


Volné pokračování knihy Vysoká cena za lásku a přímé pokračování knihy Vždycky zaplatíš. Vyjde v roce 2023.


Čtyřicátník Marek zápasí s krizí středního věku, začíná se cítit unavený a vyhořelý, kdežto pětadvacetiletá Marta je na vrcholu sil a díky tvrdým tréninkům MMA ve špičkové fyzické kondici. Jejich vztahu to příliš neprospívá. Žijí spolu na Slovensku, mají se rádi, ale sezdaní nejsou a občas to vypadá, že spolu zůstávají už jen ze setrvačnosti.

Marta se realizuje zápasením v kleci, Marek hledá ztracený klid na Muráňské planině, kde jako soukromník provádí za peníze turisty. Marta jej tam občas doprovází a při jedné takové příležitosti se oba seznámí s novým mladým strážcem národního parku. Mezi ním a Martou to zajiskří a za Markovými zády si domluví romantickou schůzku.

Jejich rande v lesích pohoří Tribeče se ošklivě zvrtne ve chvíli, kdy náhodou naruší půlnoční seanci satanistické skupiny, při které několik maskovaných mužů obětovává dívku. Marta nezaváhá ani vteřinu a děvčeti se vrhne na pomoc. Přes všechny její bojové dovednosti i nesmírné odhodlání je na ni přesila příliš velká a nezvítězí. Naopak sama skončí s těžkým zraněním a jen tak tak dokáže utéct a ukrýt se hlouběji v neznámém lese. Je úplně sama, její doprovod totiž zbaběle uprchnul hned na počátku konfliktu.

Marta má vnitřní krvácení a cítí, že umírá. Než ztratí vědomí, dokáže ještě poslat Markovi omluvnou esemesku a rozloučí se s ním...

Dokáže Marek zraněnou partnerku v neznámém terénu uprostřed noci najít a dopravit ji do nemocnice dřív než vykrvácí?

Má na to tak málo času...

Odpočet už běží a na jeho konci je smrt milované osoby. 


Pokud máte o knihu předběžný zájem, nechte mi zde prosím kontakt. Ozvu se, až kniha vyjde. Je to zcela nezávazné, nejedná se o objednávku. 


Úvod 

„Tak čo bude ďalej, maličká?“ oslovil zadýchaný a zpocený Frank posměšně o několik metrů dál stojící a po honičce lesem rovněž prudce oddechující a zpocenou Martu. V pravé ruce držel velký nůž.

„Zdá sa, že sme spolu zostali sami. Tu ten tvoj svalovec je v mdlobách,“ tvrdě kopl omráčeného Marka špičkou černé motorkářské boty do žeber. Ačkoliv to muselo hodně zabolet, zraněný muž se ani nepohnul. Jen z rozbitého zátylku mu dál zvolna vytékala tmavá krev a vpíjela se do vysušeného šedozeleného mechu ve spáře mezi světlými, žhavými slunečními paprsky rozpálenými vápencovými kameny pod jeho hlavou. Po zakrvácených, světle kaštanových, místy už prošedivělých krátkých vlasech se mu mlsně procházelo několik kovově lesklých, namodralých bzučivek. Prudký pohyb nohy stojícího muže je vyrušil. Téměř centimetr velké mouchy podrážděně vzlétly, s nepříjemným pronikavým bzučením zakroužily nad tělem, ale hned zase přistávaly, jako žraloci neodolatelně přitahovány pachem čerstvé krve.

„Už sa asi nepreberie, ale myslím, že ho aj tak ešte párkrát pichnem medzi rebrá, čo hovoríš? Len tak pre istotu. Alebo mu mám radšej podrezať krk? Tiež sa rada pozeráš, ako krv strieka z tepny na dva metre ďaleko? Pokojne si povedz, čomu by si dala prednosť, rád ti vyhoviem.“

Dřepl si k Markovi zkroucenému na břiše mezi kamením na samém okraji Poludnice a mouchy se znovu vznesly do vzduchu. Mávnutím volnou rukou je odehnal. Přes Markovo tělo navázal oční kontakt s Martou a nedbale několikrát mezi prsty protočil dlouhou dýku s rovnou čepelí a jako břitva nabroušeným ostřím. V jeho provedení to vypadalo tak jednoduše. Kdyby chtěl, uživil by se jako artista nebo vrhač nožů, zacházet s tou zbraní uměl bravurně.

Marta se lehce otřásla. Na bolest, jakou zažila, když jí čepel toho samého nože pronikala do břicha, nezapomene dlouho. A na spoušť, kterou to v jejím břiše udělalo, nezapomene bohužel už nikdy. Ale to ji teď nesmělo znejistit nebo dokonce zastrašit. Byla jediná, kdo mohl toho šílence zastavit. Definitivně zastavit. A jak říkal Bruce Willis v pět let starém hollywoodském bijáku, pokud jsi jediný, kdo něco udělat může, tak to udělat prostě musíš. Neměla na vybranou.

„Počkej!“ vyhrkla naléhavě. „Neubližuj mu, prosím! Co bys chtěl za to, abys ho nezabil?“ zeptala se a nechala do hlasu proniknout zoufalství. Moc hrát to nemusela, měla o svého partnera nefalšovaný strach.

„Nemám ho zabiť? Hmm. No, možno by som ho naozaj nemusel zabíjať,“ vychutnával si ji se sadistickou rozkoší Frank a tenké rty mu přitom zkřivil ošklivý úšklebek. Pomalu se zase napřímil, setřel si dlaní pot z čela a otřel si ji o kalhoty. „Predsa len je ten starký takmer rodina,“ řekl zamyšleně spíš jen pro sebe a přejel pohledem z ležícího těla na Martu.

„Tak schválne, ty malá bitkárka,“ oslovil ji hlasitě. „Povedz mi, čo si ochotná za jeho život urobiť, aby mi stálo za to o tom vôbec uvažovať?“ zablesklo se mu mlsně v černých očích.

„Cokoliv!“ řekla Marta bez zaváhání, přestože si byla dobře vědomá, že i když udělá opravdu cokoliv, získá tím jen krátký odklad. Frank si rozhodně nemohl dovolit nechat je naživu. Ani jednoho, ani druhého. Ale i kdyby se nemusel zbavit nepohodlných svědků, nejspíš by je stejně zabil. Z pomsty, že mu zkomplikovali život. Zabil už tolik lidí, že dva navíc nehrají žádnou roli. Věděla, že životy jim dvěma žádnou nabídkou ve skutečnosti nevykoupí, ale čas tím získat může. Když získá odklad, bude se moci alespoň o něco pokusit. "Jsem ochotná udělat naprosto cokoliv," zdůraznila a zahleděla se mu vyzývavě do očí.

Frank zaváhal. Znovu přepnul pozornost na Marka. Pořád ležel u jeho nohou na zemi, otravné mouchy po něm už zase lozily, ale on se ani nepohnul. Byl pořádný kus chlapa, měl silné paže a pod tričkem se mu rýsovaly mohutné svaly, ale v bezvědomí nevypadal nijak nebezpečně.

Nebudem ho zabíjať nožom, rozhodl se Frank. Možno je už aj tak mŕtvy. Alebo umrie sám. Prosto ho zhodím z tej skaly dole, nahlédl letmo přes okraj vyhlídky do propasti. Dokonce i ty nejvyšší smrky z téhle výšky vypadaly jako modely ze stavebnice vláčků. Stačí doňho drgnúť, bude to vyzerať ako nehoda, rozbije sa dole o kamene. Ale až potom. Kým si to divoké dievčatko bude myslieť, že tým svojmu miláčikovi zachráni život, bude povoľnejšie a ochotnejšie. A nedovolí si na mňa zase skúšať nejakú tú svoju kung-fu opičáreň...

Mám to risknúť? Som veľký, silný a ozbrojený, ale tá baba sa vie biť ako nasrdená mačka, naposledy nám zmrzačila troch chlapov a ďalšieho zranila tak, že umrel, než sme ju dokázali spacifikovať.

Přimhouřil oči a zkoumavě se na ni zahleděl.

Mám si ju pustiť k telu? Dokážem si s ňou poradiť?

Marta si mezitím přetáhla propocené olivově zelené tričko s krátkými rukávy přes hlavu a stála před ním ve sportovní černé podprsence, se svou pružnou, štíhlou a opálenou šlachovitou postavou vyzývavá a nesmírně žádoucí.

Frank se při pohledu na to mladé a zdravé tělo bezděky olízl.

Tahle drobná černovlasá a zelenooká holka byla úplně jiný typ než jeho Barča, která byla blonďatá, modrooká, vysoká a prsatá. Ale stejně ho přitahovala. Strašně. Cítil v ní něco divokého a zároveň nevinného, něco, co by se líbilo jeho Pánovi. Škoda, že nie si panna, pomyslel si a ušklíbl se. Aká rozkoš by bola obetovať ťa pri obrade na oltári. Lenže ty budeš skôr suka. Ale to nevadí. Aj keď nie si dosť dobrá pre Pána, pre mňa dobrá si a užijeme si to spolu. Rozhodl se.

„Daj si dole tú podprsenku,“ poručil.

Marta se beze slova vysoukala z elastické podprsenky a hodila ji za sebe na zem.

Napřímila se a vypnula hruď. Na čele, v jamkách klíčních kostí, v podpaždí a mezi prsy se jí leskly kapičky potu. Zhluboka dýchala, ale byla teď už naprosto klidná. I ona se rozhodla. A začínala mít konkrétní představu, co udělá, až se dostane s Frankem do kontaktu. A věděla, že udělá všechno pro to, aby se s ním do co nejtěsnějšího kontaktu dostala. Byla to její jediná šance, jak ho připravit o výhodu zbraně a jak nad ním získat nadvládu a porazit ho.

Zabít ho.

„Dobre,“ pochválil ji Frank a nepokrytě si ji prohlížel. Se sadistickým uspokojením se pokochal pohledem na dlouhou, ještě stále fialově zbarvenou tlustou vertikální jizvu na břiše, začínající kus nad pupkem a končící až někde v kalhotkách, kterou měla jeho zásluhou, ale skutečné vzrušení mu navodil až kontrast do hněda opálené kůže, neopálených mléčně bílých ňader, trčících tmavě růžových bradavek s o něco světlejšími dvorci, a plošného barevného tetování ramen a paží.

Jako celek to bylo neodolatelné a přivádělo ho to do varu.

Pnutí v těsných kožených kalhotách, způsobené topořícím penisem, začínalo být až nepříjemné. Nejvyšší čas se toho zbavit.

„Veľmi dobre. A teraz zo seba zhoď zvyšok tých handier, ty suka!“ zmocňovala se ho netrpělivost. Uvidíme, čo ďalšie si ešte neopaľuješ. „Vyzleč si všetko! Hýb sa!“ vyštěkl pánovitě a zrychlil se mu dech.

Martu tím požadavkem nepřekvapil. Věděla, že je sadistické prase a čekala něco podobného. Vlastně v to doufala. S nahotou neměla absolutně žádný problém. Byla svým způsobem exhibicionistka, věděla o sobě, že je velmi hezká a sebevědomí jí rozhodně nechybělo. A studem netrpěla nikdy. Jestli si Frank snad myslel, že ji tím poníží nebo že mu tak bude méně nebezpečná, šeredně se mýlil. Při bojích v kleci toho na sobě o mnoho víc neměla, bojovnice zápasily bosé a téměř nahé, měly na sobě jen těsné šortky a sportovní podprsenky. Valný rozdíl už v tom nebyl. Ale ať si ten maniak klidně myslí, že mu to přinese nějakou výhodu.

Vyzula si pevné kotníkové trekové boty a svlékla si outdoorové kalhoty stejné barvy jako tričko. Stáhla si funkční ponožky, a nakonec zavrtěla boky a zbavila se i pohodlných černých brazilek. Celou dobu přitom hleděla Frankovi upřeně do jeho pichlavých, bezcitných černých očí. Patou odkopla boty a hromádku oblečení kus za sebe, aby jí to nepřekáželo.

Nepospíchala, i když strach o zraněného Marka ji nutil k opaku a musela se hodně ovládat. Vydrž, miláčku, ještě pár minut prosím tě vydrž. Pak ti nahradím každou kapku krve, o kterou jsi přišel. Ale napřed tady musím něco vyřídit.

Dávala si záležet, aby Frankovi neunikl ani jediný detail jejího svlékání. Potřebovala mu dát dostatečný prostor a čas, aby si to vzrušující divadlo užil, ale hlavně aby zapomněl, že už ji bojovat viděl a zbavil se opatrnosti.

Znovu se napřímila a zůstala uvolněně stát před tím psychopatickým zabijákem úplně nahá a zdánlivě naprosto bezbranná.

Drobná, hubená, nahatá, vyděšená holka. Kdo by se jí bál?

Naklonila hlavu k rameni a špičkou jazyka si smyslně olízla růžové rty. Naslinila si ukazováček a pomalu si jím přejela od rtů, přes hrdlo, mezi ňadry a po plochém svalnatém břiše až do klína. Z úst nechala uniknout táhlé hrdelní zasténání. Frank se viditelně zachvěl a bezděky si pohladil poklopec. Hrudník se mu rychle zvedal a klesal.

Oblbnout nadržený chlapy je tak strašně snadný, pomyslela si nahá mladá žena s pohrdáním a zamyšleně si prohlížela toho vysokého, vzrušeného muže, jak jí fascinovaně zírá na hladce oholený bílý klín s vytetovanou černou pardálí tlapou v pravém třísle, a přitom netuší, že hodiny jeho vlastního života odtikávají několik posledních minut.

Na opálené tváři se jí nepohnul ani sval, smaragdově zelené oči neprozradily jedinou myšlenku, ale v duchu se krutě ušklíbla.

Zatímco ji Frank bezostyšně očumoval a třel si přes kalhoty do bolava ztopořený penis, ona si nastudovala terén.

Končilo léto, ale bylo jasno, obloha byla modrá a téměř bez mráčků, a od posledního deště uplynuly bezmála dva týdny. Všechny eventuální kaluže a vlhká místa byly dávno vysušené. Neměla by tedy nikde uklouznout. Potíže by jí mohlo přidělat ostré sluníčko, ale s tím se dalo pracovat. Zapamatovala si jeho postavení na obloze, aby se vyhnula situaci, kdy by jí svítilo přímo do očí. Zafixovala si, kde je na trase jaký kámen, kam může došlápnout, kde se může bezpečně odrazit a kam přesně musí dopadnout, aby se z té úzké skalnaté římsy nezřítila, jako kdysi v podobné situaci na stejném místě jiná mladá žena.

Končilo léto, ale bylo jasno, obloha byla modrá a téměř bez mráčků, a od posledního deště uplynuly bezmála dva týdny. Všechny eventuální kaluže a vlhká místa byly dávno vysušené. Neměla by tedy nikde uklouznout. Potíže by jí mohlo přidělat ostré sluníčko, ale s tím se dalo pracovat. Zapamatovala si jeho postavení na obloze, aby se vyhnula situaci, kdy by jí svítilo přímo do očí. Zafixovala si, kde je na trase jaký ostrý kámen, kde roste polštářek mech, který by se mohl pod chodidlem utrhnout, kam může s jistotou došlápnout, aby se nezranila, kde se může bezpečně odrazit a kam přesně musí dopadnout, aby se z té úzké skalnaté římsy nezřítila, jako kdysi v podobné situaci na stejném místě jiná mladá žena.

Z vyprávění věděla, že tenkrát ta bojovnice zahynula, protože musela improvizovat a jednala čistě reflexivně. A její sebevražedný zásah byl tehdy jedinou šancí, jak zachránit dva jiné životy.

Tak takhle to dneska neskončí.

Ne, ona ani Marek tady dneska neumřou. A Frank už nikdy nikoho nezabije ani nezmrzačí, ať už si to naplánoval jakkoliv. Protože ten dnešní příběh se nebude hrát podle jeho not. Dirigentkou tohoto představení bude ona.

Už totiž věděla naprosto přesně, jak toho úchylného, uslintaného, ale smrtelně nebezpečného hajzla zabije.

***


© 2022 Bohdan Dlouhý: Cena za návrat (romantický thriller)
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!