Když jsi jediný, kdo může něco udělat, tak to udělat prostě musíš.
Volné pokračování knihy Vysoká cena za lásku a přímé pokračování knihy Vždycky zaplatíš.
Přečtěte si první recenzi (případně přepis dole na stránce)
Čtyřicátník Marek zápasí s krizí středního věku, začíná se cítit unavený a vyhořelý, kdežto pětadvacetiletá Marta je na vrcholu sil a díky tvrdým tréninkům MMA ve špičkové fyzické kondici. Jejich vztahu to příliš neprospívá. Žijí spolu na Slovensku, mají se rádi, ale sezdaní nejsou a občas to vypadá, že spolu zůstávají už jen ze setrvačnosti.
Marta se realizuje zápasením v kleci, Marek hledá ztracený klid na Muráňské planině, kde jako soukromník provádí za peníze turisty. Marta jej tam občas doprovází a při jedné takové příležitosti se oba seznámí s novým mladým strážcem národního parku. Mezi ním a Martou to zajiskří a za Markovými zády si domluví romantickou schůzku.
Jejich rande v lesích pohoří Tribeče se ošklivě zvrtne ve chvíli, kdy náhodou naruší půlnoční seanci satanistické skupiny, při které několik maskovaných mužů obětovává dívku. Marta nezaváhá ani vteřinu a děvčeti se vrhne na pomoc. Přes všechny její bojové dovednosti i nesmírné odhodlání je na ni přesila příliš velká a nezvítězí. Naopak sama skončí s těžkým zraněním a jen tak tak dokáže utéct a ukrýt se hlouběji v neznámém lese. Je úplně sama, její doprovod totiž zbaběle uprchnul hned na počátku.
Marta má silné vnitřní krvácení a cítí, že umírá. Než ztratí vědomí, dokáže ještě poslat Markovi omluvnou esemesku a rozloučí se s ním...
Dokáže Marek zraněnou partnerku v neznámém terénu uprostřed noci najít a dopravit ji do nemocnice dřív než vykrvácí?
Má na to tak málo času...
Odpočet už běží a na jeho konci je život nebo smrt milované osoby.
První část této knihy je k dispozici. Má 220 stran a stojí 229 Kč bez poštovného. Možnosti zakoupení jsou na záložce Kupte si knihu.
Úvod
Ve svorném mlčení se přiblížili ke zřícenině Čierného hradu. Přicházeli shora a tak už z poměrně velké dálky viděli, že se na nádvoří něco děje. Plápolalo tam světlo svíček a pohybovala se tam skupina postav v černých šatech. Zastavili se, kryti kmenem jednoho z velkých stromů. "Co to tam je?" zašeptala Marta. "Místní folklorní soubor písní a tanců?" uchechtla se.
"Možno nejaký večierok," usoudil Patrik, ale sám tomu moc nevěřil. Bylo to celé nějaké divné. Probudilo to ale jeho zvědavost. "Poďme bližšie. Ale potichu, nemusia o nás vedieť."
Marta přikývla, a aniž nad tím přemýšlela, chytla se příjemně překvapeného Patrika za ruku. Ušli pár desítek metrů a znovu zůstali stát. Pohlédli na sebe. "To je jako zpěv?" zeptala se Marta.
"Skôr vytie vlkov," utrousil Patrik znepokojeně. "Marti, mne sa to nepáči. To vyzerá ako nejaký zjazd nejakých magorov. Obídeme ich."
Marta ale zaváhala. Měla najednou strašně špatný pocit. Už dost dlouho se motala kolem ošklivých kriminálních případů, ať už jako novinářka s Markem v Brně nebo teď, byť zprostředkovaně, při práci pro policii v Banské Bystrici, než aby to nechala jen tak plavat. "Ne, Patriku, chci se tam podívat, chci vědět, co to tam dělají," řekla rozhodně. "Stačí nakouknout. Takovejhle mejdan uprostřed lesa v noci prostě není normální."
"Naozaj to musíš vedieť?" zeptal se Patrik. On by si to docela klidně odpustil a rád by odsud co nejrychleji vypadl. Bylo mu úplně jedno, co se tam děje. "Nie si zbytočne zvedavá?" zeptal se kousavě. S tím ovšem u Marty narazil.
"Snad se nebojíš? Takovej velkej a silnej chlap?" opáčila Marta klidně a Patrik uraženě zmlkl.
"Samozrejme, že sa nebojím. Tak dobre. Poďme sa tam teda pozrieť," zavrčel a poprvé té noci ho napadlo, že rande s touhle ženskou nebyl dobrý nápad. "Ale toto so sebou ťahať nebudem," řekl Patrik a položil batoh i s kytarou k patě stromu. "Potom sa sem po tie veci vrátime."
"Najdeš to pak?" zeptala se Marta a nic zlého tím nemyslela. Byla noc a byla na místě, které vůbec neznala. Vnímala to jen jako praktický problém.
Patrika se to ale dotklo, vztáhl to na svoji schopnost orientovat se v terénu. Sakra, vždyť on tady několik let pracoval a vyzná se tady dokonale! "Samozrejme, že to nájdem," odsekl podrážděně. "A poďme už."
Vyrazili opatrně dál, pohybovali se od stromu ke stromu, volná místa přebíhali přikrčení, aby proti obloze nebyly vidět jejich siluety. Sestoupili tak až do sedla. U rozcestí pod hradem se najednou rozsvítilo světlo. Bleskurychle sebou plácli na zem. Mysleli, si, že upoutali něčí pozornost a svítí si teď na ně baterkou. Když se nějakou dobu nic se nedělo a nad nimi nepřejel žádný pátrající světelný kužel, opatrně odlepili hlavy od studené země. Ukázalo se, že to světlo nejspíš nebyla baterka, Vypadalo to na docela obyčejný rozsvícený displej mobilního telefonu. Podívali se na sebe a připlížili se blíž. Teď už rozeznali mezi stromy zaparkovaného černého Harleye a dva stejně tak černé Fordy Tranzity. Všechny stroje byly zhasnuté, s vypnutými motory, ale na sedle motorky seděl zády k nim jakýsi mladík bez kalhot, v levé ruce držel mobil s puštěným videem a pravou rukou divoce masturboval. Zřejmě si krátil dlouhou chvíli koukáním na porno.
Marta tiše vyprskla a rychle si přitiskla na rty sevřenou pěst, aby se neprozradila. Loktem drcla do Patrika a zašeptala mu do ucha: "Hele, tady má někdo mejdan sám pro sebe. Nepřidáme se k němu?" Uličnicky jí zajiskřilo v očích.
"Vyzerá, že si bohato vystačí sám," zatvářil se Patrik odmítavě. "Poďme se radšej pozrieť na tých na hrade, tam to vyzerá na lepšiu zábavu," dodal a odtáhl se od ní. Těsná blízkost jejího voňavého těla a její dech na uchu ho vzrušoval až k zešílení, ale zároveň tušil, že z tohoto už nic dalšího nekouká. Začínal ji nenávidět, cítil se jako použitý hadr na podlahu. Ještě žádná holka se k němu takhle nechovala. V duchu zuřil a zcela opomíjel, že on se takhle k ženám choval pravidelně.
V tichosti ustoupili zpátky za hranici lesa a obešli hrad ve větším oblouku. Posledních pár desítek metrů se plazili porostem jako dva indiáni na válečné stezce, aby se nikým nezpozorováni dostali ke zbytkům hradeb, za nimiž se to něco odehrávalo. Jak se přibližovali, podivný zpěv zněl silněji a hlasitěji. Bylo to jakési melodické mumlání několika hlasů. I když občas zachytili nějaké slovo, smysl to nedávalo žádný. Překonali posledních pár metrů a dírou po vydroleném kameni opatrně nahlédli na nádvoří. Uprostřed doutnal malý ohýnek a celý prostor mezi zbytky zřícených hradeb byl osvětlen několika desítkami plápolajících svíček. Všechny byly usazeny v zavařovacích sklenicích, aby je vítr nesfoukl. Vlastní zpěv se ale nesl z prostor bývalé věže. Popolezli po kamení asi o třicet metrů víc doprava a znovu nahlédli za zeď. Ve stísněném čtvercovém prostoru se pohybovalo celkem šest mužských postav. Viděli ze svého místa jen jejich ramena a hlavy, všichni na sobě měli roucha a kápě, podobné těm z Ku-Klux-klanu, jen v černém provedení, zbytek jejich těl byl zakryt zdí. Působili strašidelně a ten jejich podivný monotónní zpěv to ještě umocňoval. Martu to dění přitahovalo jako magnet, Patrik ale vypadal hodně vyplašeně a očividně by rád zmizel. Neměl však na výběr, Marta ho pevně přidržela za ruku. Muži zřejmě provozovali jakýsi tajemný rituál. Jeden si vždy klekl nebo snad lehl na zem a ostatní ho doprovázeli rytmickým hučením. Po chvíli ten muž vstal a vystřídal ho další. Marta se nespokojeně zamračila, ze svého stanoviště neviděla, co se na té zemi odehrává. Pustila se Patrikovy ruky a opatrně se mezi hromadami sutin přemístila na místo, kde bylo zdivo víc vykousnuté a odkud by mělo být vidět až dolů. Musela se dozvědět, co se tam děje. Patrik ji neochotně následoval. Ani ne tak ze zvědavosti jako ze strachu zůstat sám. Opatrně zvedli hlavy nad zeď. Na zemi uprostřed kruhu byla ke čtyřem dřevěným, do kamenitého podkladu zatlučeným kolíkům připoutána velmi mladá dívka. Nahá dívka. Ruce i nohy měla široce roztažené. Provazy, kterými byla upoutána, byly tak utažené, že se nemohla prakticky ani pohnout. V ústech měla roubík. A ti muži ji jeden po druhém znásilňovali. Dívka se teď už ani nesnažila bojovat, byla úplně apatická. Ležela zcela nehybně, měla odvrácenou hlavu a jen z velkých hnědých očí jí tekly slzy a razily si cestičky špínou na tváři.
Martě hlavou probleskla vzpomínka na holčičku zavražděnou před dvěma lety v Brně. Té pomoct nikdo nemohl, protože byla se svým vrahem úplně sama. Ale tahle sama není! Začala se zvedat, že se dívce vrhne na pomoc, i kdyby ji to mělo stát život, když ji zpět k zemi strhla silná Patrikova paže. Divoce na ni vrtěl hlavou. Marta se zamračila a rychlými gesty ukázala na Patrika, na sebe, prstem na skupinu mužů a zaťatou pěstí naznačila úder. Bylo jasné, co má v úmyslu provést. Patrik ale znovu nesouhlasně zakroutil hlavou tak energicky, až jeho vlasy Martu zašimraly na tváři. Sme len dvaja, ich je šest, rychle signalizoval. V očích měl děs.
Marta se zatvářila zuřivě a mávla rukou na znamení, že jí je jedno, kolik jich je. Jdou tam!
"Nie!" sykl Patrik.
"Jo! Jestli mi nepomůžeš, seš zbabělej sráč, Patriku!"
Zavrtěl hlavou a zatvářil se nešťastně. "Ja nemôžem."
Na nejvyšší míru rozčilená Marta se zatvářila zhnuseně. Bylo jí z jeho zbabělosti na zvracení. Nad čím, proboha, přemýšlí? "Oni tam tu holku znásilňují!" řekla naléhavě. "Musíme jí pomoct!"
"Nie! Nie je to naša vec!"
Marta na něho zůstala šokovaně zírat. Jak jako že to není jejich věc? A čí je to teda věc? Jak něco takového vůbec může někdo vyslovit nahlas? Proboha, kam dala oči, když se do tohohle sraba zakoukala? Co na něm viděla?
"Seš hovno a ne chlap, ty srabe! Ty, ty, ty mizerná parodie na chlapa! Abys věděl, tak Marek by neváhal ani vteřinu!" prskla mu vztekle do obličeje, vyškubla se mu z ruky a znovu nahlédla do prostor věže. Právě včas, aby viděla, jak jeden z maskovaných mužů poklekl k dívce, přitlačil jí hlavu k zemi a dlouhým černým nožem jí přejel přes hubený krk. "Nééé!" vykřikla Marta zoufale, napřímila se, jednou rukou se zapřela o zídku, přehodila přes ni nohy a jako rozzuřená kočičí máma, které právě někdo zabil mládě, na těch šest velkých maskovaných chlapů zuřivě zaútočila.
***
Recenze
Krvavá Tribeč
napsala Knižní kočka, 20. prosince 2023, publikováno zde.
I když hlavní osa příběhu se pohybuje kolem jiného slovenského divu, pohoří Tribeč je i díky knihám Jozefa Kariky známé mezi čtenáři hororového žánru jako místo, kde se ztrácí lidé vlivem tajemných sil.
Mezi laiky stále dominují turisticky vděčné Tatry, kde se výletníci ztrácejí vlivem vlastní hlouposti, ale držme se tajemného Tribeče. Ovšem pro začátek příběhu samotného pojďme kousek jinam na Slovensku, a to na pohádkovou a divokou Muráňskou planinu, kam se hrdina knižní série Marek Koudelka stěhuje se svou mladou přítelkyní Martou. Začínají nový život po bestiálních brněnských událostech popsaných v předchozí knize a Marek se snaží navázat na trosky svého bývalého života s Andreou, které jsou popsány v první knize série.
Doporučuji obě předchozí knihy. Pro pochopení příběhu i vývoj postavy jsou vcelku zásadní, ale jednoduše jsou prostě dobré a stojí za to si je přečíst.
Marek jako odsouzený se záznamem v trestním rejstříku jen těžko hledá uplatnění a dohánějí jej staré hříchy, to dobré v jeho bývalém životě však pomůže Martě realizovat své sny. Vlivem nové práce u policie i vlastních ambicí se stává bojovnicí v kleci, sportovní umění skrývající se pod známou zkratkou MMA. Linie příběhu se věnuje jejich partnerskému soužití ve stínu Martina snu o bojování a Markových pochybností, zda o patnáct let mladší Martě může vůbec ještě v něčem stačit. Oběma začnou zmítat otázky, které je potřeba položit a žádný z nich si nechce přiznat odpovědi. Ani rozlehlost Muráňské planiny však nemá šanci pojmout jejich starosti. Oba se stále více schovávají jeden před druhým, a i přes svou stále se zvyšující tělesnou kondici nedokážou přeprat to základní.
Strach z budoucnosti, hlavně té společné.
Příběh však sleduje i jiné osudy. V horách se neskrývají jen raněné duše toužící po lásce a jejím naplnění, ale také o něco méně vzhledné společenství sekty. Uskupení schovávající se za výsost uctívaní soukromého božstva, reálně však zneužívající závislost na drogách a hrůzu z bolesti. Její vládci vytvořili skupinu, která nectí nic a dokáže mezi sebe zavléct duše pro společnost už mrtvé. Vidí zde naději na život, jejich život však žádnou cenu už nemá. Hrůzné praktiky fanatiků milujících cizí bolest jsou zatím skryty za hradbou tajemství a vynucené intimity, jak však vzrůstá lačnost, opadá i opatrnost.
Právě tyto dvě linky příběhu se k sobě nezadržitelně blíží a jejich protnutí je jako seknutí nožem.
Cena za návrat je první částí třetí knihy série. Autor tím zvýšil napětí příběhu a dávkuje je čtenářům postupně. Pokud jste příběh četli od Vysoké ceny za lásku, což je první díl série, můžete vidět, že příběh dospívá se svými hrdiny. Marek Koudelka nejenom, že dospěl v muže, ale s životními šrámy se odhodlává k dalším krokům, a právě vedle životem již okoralé Marty pociťuje vnitřní nejistotu. Slíbil si, že jeho život po ztrátě rodiny bude jiný, ale je ta jinakost to, v čem chce po zbytek dnů žít? Marta si při plnění snů uvědomuje, že její cesta začíná být pro Marka příliš náročná. Ani jeden již není ani naivní ani nechce znovu začít, ale netuší, zda je možné pokračovat spolu.
Linie sekty je rozhodně novou myšlenkou. Předchozí díl s bestiálním vrahem odhalil, že autor se umí popasovat i s linkou tvrdší, a i když se události prvního dílu, a hlavně jeho závěr, mohou zdát tvrdé velmi, v každé další knize jde autor o kousek dál. Jedná se o žánr erotického thrilleru, ovšem je dobré vědět, že erotický neznamená lascivní, a i když autor neuhýbá pohledem před scénami sexu a vzrušení, do kterých své hrdiny posílá, zároveň se ani nevyžívá v každé kapce tělesných tekutin. Vše je popsáno vkusně a s ohledem na linii příběhu, z jejíhož stylu nijak nevybočuje. Pozorovat hrdiny při těchto scénách je jako pozorovat vkusně vyfocený akt. Zde je fér zdůraznit, že sexuálním scénám se nevyhýbá ani v linii sekty a zde jsou již popsané scény méně příjemné, na druhou stranu, tahle část příběhu ani příjemná být nemá. Jenom tady už to nepřipomíná onen zmiňovaný akt, ale spíše něco, co si můžete přečíst v měsíčníku kriminalistiky.
Příběh nastiňuje mnoho myšlenek. Do prvního dílu třetí části je rozhodně vetknuto mnoho emocí, a i s ohledem na zápasy MMA se jedná o náhled do světa, který není úplně běžný. Sice se zvyšující se popularitou tohoto sportu se s ním v nějaké formě či zmínce setkal téměř každý, náhled do zákulisí sportovců samotných byl alespoň pro mě nový. Zde je nutné upozornit i na syrovost násilných scén. S Martou prožijete zápasy, a to se vším všudy. Naturalistické popisy zranění a bolesti pronikají až do konečků prstů svírajících knihu.
Rozhodně oceňuji poznámky pod čarou, v této knize jich naleznete hodně a názorně vysvětlují místopis, jazykové odlišnosti, historické souvislosti i další důležité věci pro kontext příběhu. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě z pohledu vypravěče a příjemně členěna do kapitol. Oceňuji i příhodné dělení textu, sem tam je totiž nutné se v ději zastavit a chvíli události vydýchat. Napětím a akcí autor opět nešetří, i když zde již na to jde trochu jinak a dávkuje je plíživěji a méně přímočaře. Také je nutné upozornit, že v knize jsou také slovenské postavy a mluví slovensky. Pro mě je tento jazyk jako mateřský, ale někomu to může dělat problém. Říká se to.
Nyní se oklikou vrátíme k nadpisu a přiblížíme se k závěru knihy. Kniha sama je totiž sama o sobě tajemným kruhem, kdy se pro vysvětlení začátku musíte dostat na konec. Pohoří Tribeč nám otevírá úvod a uzavírá první část a literárně svírá tak slunečnou i bouřlivou Muráňskou planinu, ve které drsný horal Robo je vždy připraven svému mladému příteli uvařit silné kafe a uříznout kus špeku ke krajíci chleba. Události na Čierném hradu definují obě dějové linie a donutí vás letět příběhem jako chrt, a přitom se nezadýchat. Stále se stupňující napětí Markova osudu je jako magnet a když náhle první díl skončí, neucítíte ani prázdnotu ani zmar. Pouze živočišnou touhu po dalším pokračování.
Cena za návrat je skvělé čtení. Četla jsem jej v adventním čase a rozhodně jej doporučuji všem, co se nechtějí vést na vlně tradičních vánočních příběhů, kdo si nechtějí nechat cucat prsty instantním čtenářským cukrkandlem knih úmyslně vydaných pro recyklovanou nostalgii adventního času sněhových vloček za oknem a zaprášených dekorací, které za ty čtyři týdny stejně olezou pavouci. Kdo chce všechno toto vyrovnat čerstvou krví, má tuto možnost v Ceně za návrat. Pro mě to bylo perfektní čtení, a protože jsem měla prostor knihu číst hlavně po nocích, kdy za okny fičel ledový vítr a sníh nám na zahradě lámal stromy, atmosféra byla více než odpovídající.
Univerzálně se však hodí do každého počasí a já doufám v brzké vydání dalšího dílu. Je mi jedno, zda to bude v zimě či v létě. Marek a Marta jsou párem do nepohody, a i přes bolestná témata ve vztahu s věkovým rozdílem je jejich společnost více než příjemná. Přes všechny ty zlomeniny a pěsti, co stále schytávají.